Nápady prodané pod cenou

Lítost známe asi všichni, ale existují lidé, kteří ji znají ještě lépe. Jde o případy, kdy vymyslí a levně prodají nějaký nový nápad . A náhle zjistí, že kupec na tomto nápadu vydělal miliony. To už dokáže člověka naštvat a ty výčitky svědomí asi musí taky stát za to. Níže se podíváme na několik z nich:

Havran

Edgar_Allan_Poe_2_retouched_and_transparent_bg

Báseň Havran od Edgara Allena Poe zná asi skoro každý. Když ji Poe napsal a chtěl ji otisknout v časopise svého přítele, byl odmítnut. Báseň tedy nakonec prodal za 9 dolarů časopisu – The American Review, který ji otisknul v únoru roku 1845.

Báseň získala okamžitý ohlas a proslulost. Byla přetištěna časopisy po celé zemi. V současné době patří k jedněm z nejslavnějších básní světa. Množství dotisků, knih a dokonce i filmů vygenerovalo ohromné množství peněz, které však Poe neviděl a sám zemřel skoro bez peněz. Odhaduje se, že jeho celoživotní příjmy z autorského psaní činili asi 6200 dolarů, zatímco v roce 2009 se jedna kopie jeho první knihy básní prodala za 662 500 dolarů. No co dodat je to pech.

Spínací špendlík

488667439-e1402451628863

Walter Hunt byl mechanikem z New Yorku a také plodným vynálezcem. Držel patenty na plnící pero, brousek na nože, tramvajový zvonek, sporák, šicí stroj a mnoho dalších věcí.

Aby splatil dluh 15 dolarů svému příteli, rozhodl se pro něj vymyslet něco užitečného, co by mohlo přinést nějaký zisk. Jednoho dne si jenom tak pohrával s kusem mosazného drátu a najednou dostal nápad na spínací špendlík tak jak jej nyní známe.

Hunt podal svůj patent 10. dubna 1849 a následně jej prodal za 400 dolarů společnosti W.R. Grace and Company. Z obdržené částky vyplatil dluh svému příteli a zbytek mu zůstal. Společnost W.R. Grace and Company následně na jeho patentu vydělalal miliony.

Želé

455074997-e1402452095184

V roce 1895 výrobce sirupů proti kašli Pearl and May Wait of Leroy vymýšlí způsob jak z želatinového prášku vyrobit něco chutného co se dá také komerčně využít. Přidáním sirupu na bázi ovoce vzniká slavné želé. Produkt byl opravdu úspěšný, proto koupili dlouho nevyužívaný patent na želatinový prášek od Petera Coopera, který také vymyslel první americkou parní lokomotivu.

Waitovi byly dobří v sirupech ale nebyli to obchodníci, proto po letech , kdy se pokoušeli se svým výrobkem prorazit prodali jeho patent jejich sousedovi – Franku Woodwardovi za 450 dolarů v roce 1899. Ten jelikož byl schopným obchodníkem dokázal s dobrou reklamní kampaní v prvním roce dosáhnout zisku 250 000 dolarů , v roce 1906 již 1 milion dolarů a v roce 2013 jejich tržby dosáhli částky 500 milionů dolarů.

Terminátor

Na počátku 80 let byl James Cameron režisérem bez domova a bez peněz, přespával v autě nebo u kamarádů na gauči. Měl na svém kontě pouze jeden nízkorozpočtový horor Piranha II: The Spawning, z nějž však nebyli skoro žádné peníze. Během této doby psal slibný nový scénář s názvem – Terminátor, který se měl odehrávat kolem Hollywoodu.

Producenti by od něj následně daný scénář koupili ale nechtěli aby to režíroval. Pouze jeden z nich Gale Anne Hurd z New World Pictures, souhlasila za podmínky že jí prodá veškerá práva k filmu za 1 dolar. Cameron souhlasil, což jej připravilo o kasovní úspěch tohoto filmu. Na druhou stranu mu to umožnilo díky proslavení režírovat dále také filmy jako jsou Vetřelec, Terminátor 2, Titanic či Avatar.

 

 

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

banner Bookmark this page TOPlist
Advertisment ad adsense adlogger